"Vše, co si dokážete představit, je skutečné." - Pablo Picasso
Seznam tajných přání - recenze
Popelka - filmová recenze
Saeculum - recenze

Kniha, nejlepší přítel člověka

6. ledna 2015 v 17:25 | Scribbler |  Články
Kniha - pro někoho jenom nudná školní pomůcka, kterou musí čas od času použít, aby prospěl. Pro jiného zdroj odpočinku a zábavy, něco co mu pomůže vždy, i v nejhorších chvílích.

Říká se, že nejlepším přítelem člověka je pes. Pro mě je to ale kniha. A je jenom na každém z nás, aby si vybral svého psa, ať už to bude člověk, zvíře něbo předmět. Já miluji knihy, i když to možná není tak docela pravda. Nemyslím, že se tu jedná doopravdy jenom o knihy. Předpokládám, že mám zkrátka ráda dobré příběhy, a přestože dám knize přednost před filmem, mám v oblibě obojí. Miluji příběhy, které vás pohltí a nepustí, až dokud opravdu definitivně nepřečtete poslední slova a nezaklapnete knížku. A potom pocítím ztrátu, ztrátu milovaného příběhu, oblíbených hrdinů, kteří se během čtení téměř stali mými přáteli a ten smutek, že další pokračování už není. A pak je jen na mě, abych otevřela další knihu a donutila se do ní začíst, protože mám pocit, že žádný příběh se tomu předchozímu nemůže vyrovnat. Tento názor se ale mění se skoro každou další knihou, která mi projde rukama.

V životě už jsem přečetla a slyšela hodně dobrých příběhů, a nikdy mě neomrzely. Přesto jsou dny, kdy nemám chuť knihu ani otevřít, dokonce nestojím ani o to sednout za počítač a začít psát. Zároveň to bývají dny, kdy mám vztek. Mám vztek, protože nemám své knihy, aby mě uklidnily, ale jaknile je zkusím číst, nebaví mě. Ale nakonec se vždy vrátí doba, kdy jsem schopna se od knížky odpoutat, kdy sedím celé hodiny v knihách a čtu všechno, co mám na dosah.

V knize může člověk najít útěchu, zábavu, dojetí, vzrušení i radost, když bude chtít. V každém příběhu hledám drobné střípky štěstí, které se mnohdy skrývají v jednotlivých slovech a zdánlivě pro spoustu lidí nemusí mít význam. Potom se ale najde někdo, kdo si je přečte a zahřeje ho to u srdce nebo mu vytrysknou slzy jen při jejich přečtení. A zapůsobí na něj. Možná se mu vryjí trvale do srdce a on o nich bude už navždy přemýšlet nebo se mu o pár dní později vytratí z mysli, ale stále zůstanou pečlivě zapsaná v jeho podvědomí a on si je možná jednou vybaví.

Je jenom na nás, jestli věříme příběhům a nemáme strach jim dovolit nás k sobě připoutat. Možná někdo řekne, že člověk, který miluje knihy a jsou jeho věčným společníkem, je blázen, ale já tomu už dávno nevěřím. Sama jsem viděla, jak příběhy dokážou během několika minut vyloudit na tváři úsměv, a nechat člověka propadnout se do říše snů, ve které může najít všechno, po čem kdy toužil.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Amálka Amálka | Web | 14. února 2015 v 19:11 | Reagovat

Moc hezky napsaný článek. Já také ráda čtu, ale popravdě - dříve jsem tomu dávala víc než dnes. Vždycky jsem si někam zalezla s knížkou, naprosto se zažrala do příběhu a na nějakou dobu vůbec nevnímala okolí. Miluju taky čtení u vody při opalování, to vydržím i celý den:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama