"Vše, co si dokážete představit, je skutečné." - Pablo Picasso
Seznam tajných přání - recenze
Popelka - filmová recenze
Saeculum - recenze

Recenze

Jako led - Recenze

18. února 2015 v 16:57 | Scribbler

Jako led

Autor: J. Lynn
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2014
Překladatel: Renata Heitelová

Sydney, studentka na univerzitě, je bláznivě zamilovaná do svého nejlepšího přítele Kylera. Znají se od malička a ona si ani nevzpomíná, kdy se do něj zamilovala. Má to ale malý háček, Kyler je děvkař a navíc to nevypadá, jako by o Sydney vůbec stál. On jí ale považuje za nedosažitelnou. Když spolu uvíznou na horské chatě během bouře, nezbývá jim, než si dát své city najevo. Navíc se v okolí začínají dít divné věci a oni možná brzy budou muset bojovat o vlastní život . . .

Můj názor
Když jsem se chystala přečíst si knížku Jako led, těšila jsem se na oddechovku na neděli a dočkala jsem se jí. Jako led byl pomalu plynoucí, romanický příběh s často využívanou zápletkou. Dva nejlepší přátelé se do sebe zamilují, dají se dohromady a žijí šťastně až do smrti. Co můžeme autorce přičíst k dobru, je to, že se na sebe alespoň hrdinové jednoho dne nepodívali a najednou nevěděli, že se milují. Sydney a Kyler do sebe byli zamilovaní, tak nějak odjakživa, akorát se jim zdálo, že jsou si navzájem nedosažitelní.

Knížka byla vyprávěna střídavě ze dvou pohledů, Kylera a Sydney. To určitě dodalo knize na zajímavosti a zpestřilo to náš pohled na samotný vztah Kylera a Sydney. Zatímco kapitoly z pohledu Sydney mi přišly poměrně prostoduché, Sydney nemyslela na nic jiného, než na její beznadějnou lásku ke Kylerovi, zatímco on řešil obyčejné i neobyčejné problémy svého života a kromě svého vztahu k Sydney se zabýval i tím ostatním, co i bláznivě zamilovaní lidé běžně dělají.

Do romantického příběhu knihy Jako led byla uměle napasovaná další zápletka, zdálo se mi, jako kdyby jí tam autorka přidala, aby byla kniha o něco zajímavější a nebyla to jenom obyčejná slaďárna. Takže tu máme hrdiny ocitající se v nebezpečí. Celé mi to připadalo tak trochu přehnané. Čeho všeho by byl jeden žárlivec schopný, kvůli tomu co stalo před rokem? Předpokládám, že ne takových věcí, které v knize popisuje J. Lynn.

Autorka ale napsala knížku velmi čtivě a rozhodně doporučuji jako příjemnou oddychovku. Pokud máte zrovna chuť na nějáke to YA, neváhejte a pusťte se do ní, celkově totiž sklidila obrovský úspěch. Já se také chystám na další knížku nové série od této autorky. Knize dávám . . .

5/10

Dcera Štěstěny

19. ledna 2015 v 19:58 | Scribbler
O Isabel Allende jsem samozřejmě už slyšela dříve, než mi prošla rukama tato knížka, ale jako samotná autorka mě nijak zvlášť nezajímala. Když jsem si v knihovně vybírala knížku, kterou si budu chtít vypůjčit a do ruky se mi dostala Dcera štěstěny, okamžitě jsem si při pohledu na autorčino jméno, vybavila to, že je nejznámější španělsky píšící spisovatelka a že jejím dílem je Dům duchů. Ten jsem sama považovala za nějaký thriller a příliš jsem se o autorku nezajímala.

Protože už jsem ale byla zoufalá z nedostatku čtiva a měla málo času, tak jsem Dceru štěstěny popadla. I když je mi známo, že bych neměla knihu soudit podle obalu, přesto jsem to udělala. Obálka se mi nelíbila a celé dva týdny jsem tu knihu ani nedokázala otevřít. A když jsem se k tomu konečně dostala, první stránky mě rozhodně nijak zvlášť nezaujaly.

Po pár dnech jsem se ale ke Dceři štěstěny vrátila a na první pohled obyčejný příběh mě nakonec uchvátil. Nešlo jenom o skvělý způsob psaní Allende, ale hlavně o povahu její hlavní hrdinky, Elizy. Samostatné a silné ženy byly odjakživa mými oblíbenými hrdinkami, hlavně proto že jsem si vždycky přála taková sama být. Dívky a ženy, které vzdorovaly dobovým názorům a nebály se bojovat za svoje práva, jsou moje favoritky. Nejsou závislé na mužích, postarají se o sebe samy a i přes to všechno stále zůstávají ženami, jsou něžné, mají mateřské pudy a touží po lásce.

Taková je i hlavní hrdinka této knihy Eliza, která rozhodně není bez chyb, ale dokáže se z nich poučit a vždycky se sebere, aby pokračovala dál. Příběh začíná, když je Eliza ještě malým děvčátkem, které je nalezeno před vilou jedné bohaté anglické rodiny, žijící v Chile. Eliza je vychovávána neprovdanou ženou středního věku, Miss Rose, která ale zatvrzele přesvědčuje chráněnku, že chytrá žena se dobře vdá a potom s mužem vhodně manipuluje, takže ve skutečnosti žije velmi dobrý život. Eliza s ní ale její názory příliš nesdílí a když se poprvé zamiluje, úplně podlehne mladému muži, který má ve skutečnosti dvě povahy a je dost proměnlivý. A právě v této době vypuká v Kalifornii zlatá horečka a její láska odjíždí hledat zlato. Těhotná Eliza, vychovaná Miss Rose, je přesvědčená, že jí nezbývá nic jiného, než jet najít svého milého. Utíká tedy z domu a podniká strastiplnou cestu do Kalifornie, která se náhle zaplnila zlatokopy a bandity. Cestou potratí a během několika dalších let se zde pokouší najít svou lásku. Aby ale přežila v této nehostinné krajině, vydává se Eliza za muže a náhle zjišťuje, že se dokáže sama uživit a postarat se o sebe, aniž by potřebovala onoho mladíka. A tehdy když je konečně nezávislá a začíná chápat princip svobody, jí do cesty přichází muž, který věří, že si ženu může koupit a ona ho musí poslouchat. A je jen na Elize, aby i přes svou lásku, stála za svými názory a bojovala za svoje práva . . .

Dcera štěstěny je opravdu úžasný, dobový příběh, který popisuje velmi dobře dobu během zlaté horečky v Kalifornii, seznamuje s propletenými osudy osob, které se na konci setkávají a umožňuje čtenáři nahlédnout do samotného autorčina nitra, která sama sebe odráží v hlavní hrdince. Už nyní se chystám půjčit si volné pokračování této knihy a to Sépiový portrét, který pokud bude alespoň z poloviny tak dobrý jako Dcera štěstěny, už se nemohu dočkat, až si ho přečtu. Knize dávám . . .

9/10

Čas mezi šitím - María Dueňasová

2. ledna 2015 v 9:42 | Scribbler
Nedávno jsem si přečetla jednu úplně úžasnou knihu. Čas mezi šitím od Maríi Dueňasové mi doporučila jedna kamarádka. Má téměř 700 stránek, které se čtou vlastně samy. Poutavý příběh plný napětí, ale i lásky a přátelství mě úplně polapil.

Čas mezi šitím se odehrává ve Španělsku během občanské války a později i během 2. světové války. Mladá Sira je dcera chudé švadleny a když kvůli nedostatku zakázek zavřou salón, kde s matkou pracují, jejich budoucnost je nejistá. Sira se ale nečekaně poprvé v životě setká se svým otcem, který jí doporučí, aby unikla ze země, dokud není pozdě. Zdá se, že i on sám je v něčem nebezpečném zapleten. Zároveň potkává okouzlujícího Ramira, se kterým odjíždí ze Španělska do Tangeru v Maroku. Poté co jí ale Ramiro opustí, se musí vypořádat s velkou osobní ztrátou a tím že jí Ramiro sebral všechny peníze a ještě zanechal dluhy.
Sira poté prchá do Tetuánu v marockém protektorátu, kde jí je nařízeno, aby začala vydělávat a splatila všechny svoje dluhy. Sira si tak zařizuje salón, ve kterém šije pro bohatou německou, francouzskou a španělskou klientelu. A potom k ní do salónu jednoho dne dorazí mladá spěchající angličanka, ze které se později vyklube Rosalinda Foxová, milenka ministra zahraničních věcí ve Frankově vládě. A později se setkává i s mladým anglickým novinářem Marcusem Logenem, který jí společně s Rosalindou zajistí salón v samotném centru Madridu, který se vzpamatovává z občanské války. A zde má jeden velký úkol. Poslouchat, co si povídají její bohaté zákaznice, manželky, sestry a milenky těch nejvyšších vládních úředníků, a nenápadně předat tyto informace Britům.

Celý tento příběh se odehrává na historickém pozadí a mnohé postavy, které ovlivnily průběh války v knize doopravdy vystupují. A přestože je to pouze smyšlený příběh k prostředí naprosto přilne, takže ho považujeme za opravdový. Sira toho zažívá opravdu mnoho a bouřlivá válečná léta jenom umocňují její úspěchy a neúspěchy.

Mně se knížka opravdu moc líbila, určitě se v brzké době budu snažit najít nějakou podobnou knihu, ale zatím jsem na žádnou nenarazila. Zatím zkouším číst Dceru šťestěny od Isabel Allende, je to pěkné, ale Čas mezi šitím to není. Takže jenom do budoucna můžeme doufat, že se dočkáme dalších knih od Maríi Dueňasové, jejíž Čas mezi šitím je nezvykle povedená prvotina.

Smích a pláč Afriky - Martina Svobodová

30. prosince 2014 v 11:30 | Scribbler
Rozhodla jsem se napsat tady o jedné knize, která mě velmi zaujala, četla jsem ji letos v létě. Mluvím tady o knize Smích a pláč Afriky od Martiny Svobodové, poměrně neznámé české autorky, která má jinak na kontě ještě jednu knihu Indigové pohádky.
 
 

Reklama